Zápisky z Malé vily, aneb co se stalo na Létě s internetovým marketingem 4

Část 4: Tajemství Malé vily

Slunce již zapadlo za obzor a já konečně vyjednal navrácení svého zápisníku. Lékaři mne ujišťují, že mne propustí hned, co si trochu odpočinu a nasbírám nové síly, ale já vím, že z tohoto místa, se ještě žádný chovanec nevrátil. Mé pero mi odmítli vrátit, proto tento poslední zápis musím psát měkkou tuhou, kterou mi dali na psaní. Zatímco zapisuji tyto řádky, cítím na zátylku pohled zřízence, který na mne dohlíží…

Ačkoli jsem byl po hrůzné noci, kdy jsem se setkal s duchy bazénu ještě celý roztřesený, chuť k jídlu mi překvapivě nechyběla. Tělo samo si žádalo co nejvíce živin a zatímco jsem přežvykoval, v žilách mi ještě proudily zbytky adrenalinu. Během snídaně vládl mezi účastníky živý ruch a šum. Během předešlé noci údajně dorazil učenec z dalekého východu, jakýsi Radek. Zbystřil jsem sluch, ale v té chvíli všichni začali opouštět své stoly a přesouvat se vstříc dalšímu programu. Nicméně brzy jsem měl možnost vzdělaného muže spatřit na vlastní oči.

I tentokrát jsme se za kázáním přemístili do Afriky. Přesun probíhal stejně hladce a nepostřehnutelně jako den předtím a nezdálo se, že by tento časoprostorový paradox kohokoli zarážel. Někteří nedočkavější dokonce už seděli na savaně pod vysokým stromem deštníkovitého tvaru a živě debatovali. Marek všechny pustil do studijní místnosti a uvedl našeho hosta. Radek nás přivítal na svém kázání, představil se a po krátkém úvodu se pustil do výuky temných umění. Dnešní katechismus byl věnovaný klubům pro oddané zákazníky. Slunce pálilo do střechy našeho útočiště a my naslouchali, jak zcela získat srdce člověka, kterému jsme předtím prodali nějaký náš artefakt, či dokonce pouze službu. Dozvěděli jsme se, že je třeba důkladně poznat povahu člověka, kterého chceme očarovat, přislíbit mu něco, co zlepší jeho život a ještě navíc neustále pronikat do jeho mysli nejrůznějšími způsoby a ideálně ve chvíli, kdy je jeho srdce vřelé a obměkčené. Nevěřili byste jak tvrdá a okoralá jsou srdce lidí, kteří od vás nakupují!

Musím na chvíli odložit psací potřeby a nechat uklidnit své vlastní splašené srdce. Slyším dech pečovatele, který mne pozoruje a vím, že při jakémkoli projevu rozčilení přijde a sebere mi mé poznámky. Tentokrát možná nadobro, což by znamenalo, že svět se nedozví o tom, co se stalo na létu s internetovým marketingem. A to nemohu dovolit!

Po přestávce na oběd jsme sami začali trénovat lov zákazníků. V menších skupinách jsme vymýšleli klub třeba pro prodejce knižních opisů, oděvů a dokonce i prodejce terapeutických pomůcek proti hysterii.

Poté jsme se vrátili zpět do Malé vily, kde nás čekal opečený kanec podávaný s vybranou zeleninou a čerstvým pečivem. Všichni, unavení celodenním studiem, se pustili do hodování. Ten večer, zmožený nedostatkem spánku i vydatnou hostinou, odebral jsem se na lože ještě dříve než zvony odbily půlnoc. Věděl jsem, že tím ohrožuji celou svou misi, ale malátnost byla tak velká, že jen co jsem ulehl mezi duchny, začala se mi zavírat víčka.

Náhle mne probudil hlasitý výkřik. Trhl jsem sebou a otevřel oči do naprosté tmy. I přes zavřené okno byl slyšet skřípavý smích, tlumené výkřiky a šplouchání vody. Neváhal jsem ani okamžik, přehodil si přes ramena kabát a neslyšně jsem se vykradl ze své komnaty. Opatrně jsem našlapoval temnými chodbami a po sluchu se blížil k hlasitému reji, který mne probudil. Prošel jsem dveřmi a vešel do zahrad resortu. Hluk už byl podle všeho velice blízko. Vydal jsem se za zvukem, když tu náhle jsem zaslechl vrznutí dveří za svými zády. Prudce jsem se otočil, ale ač mé oči již přivykly tmě, nespatřil jsem nic podezřelého. Pokračoval jsem tedy stále kupředu, když tu jsem najednou zcela zřetelně zaslechl kroky, které se ke mne zezadu kvapem přibližovaly. Zachvátila mne panika a přidal jsem do kroku. Už jsem téměř běžel, když v tom jsem náhle klopýtl, ztratil jsem rovnováhu a řítil se vstříc kamenům cesty…

Probudil jsem se ve své posteli. Kabát byl pověšený na svém místě a já měl na sobě svou noční košili. Srdce mi ještě stále divoce tlouklo, ale když jsem došel ke dveřím, zjistil jsem, že jsou pečlivě zamčené zevnitř. Dokonce i v koupelně visely všechny osušky na svém místě a z kuchyně sem doléhala lákavá vůně jídla. Oddychl jsem si a poprvé od svého příjezdu jsem se cítil opravdu klidně. Opláchl jsem se, oholil a oblékl si na sebe čisté oblečení. Sbalil jsem své kufry a za spokojeného broukání jsem se zvedl připravený odejít na snídani.

Než jsem však stihl vyjít ze dveří, zahlédl jsem na stole kartičku, která tam předtím dozajista nebyla. S tlukoucím srdcem jsem ji zvedl a cítil sem, jak se mne opět zmocňuje šílenství. Na papíru bylo úhledným písmem napsáno:

Co se stane na LIMu, zůstane na LIMu.

KONEC

Ladislav Vitouš
Latest posts by Ladislav Vitouš (see all)

Napsat komentář