Zápisky z Malé vily, aneb co se stalo na Létě s internetovým marketingem 1

Část první: Prolog

Je středa ráno a právě nyní, druhý den akce, začínají mé poznámky, které si zde zapisuji ve vzácných chvílích klidu a spočinutí. Ač jsou naše mysli permanentně otupovány a do hlav nám vtloukají nové a nové informace reprezentující jejich (sic!) pravdu, věz odvážný čtenáři, že tě zpravuji o celém stavu věci nejlépe, jak umím a jak jsem v daném stavu schopný. Neboť svět si zasluhuje vědět, jaké věci se odehrávají každým rokem za zdmi Malevilu.

Vše to začalo již včera. Pod jakousi záminkou se mi podařilo získat místo ve voze jednoho z nich. Jak jsem později vyzvěděl z jejich rozhovorů, šlo dokonce o hlavního z nich, vedoucího celého podniku, zvaného Marek. Nevím, zda jde o jeho pravé jméno, ale zde je pár věcí, které mi o něm uvízly v hlavě. Marek je ve skutečnosti ještě vyšší než jak jsem ho znal z fotografií. Je útlé, snad až křehké postavy, ale vyzařuje z něj určitá síla a vitalita. Na první pohled vypadá bodře a přátelsky, ale v jeho bezesporu geniálním mozku víří temné a ďábelské myšlenky. V určitých kruzích má až mytickou pověst a mezi svými stoupenci je považován téměř za boha.

Asi po dvouhodinové cestě jsme dorazili na místo. Resort Malé vily působí poklidným až venkovským dojmem. Na lukách v okolí se pase dobytek a v resortu samotném potkáte rodiny s ratolestmi. Na všech tvářích vidíte jen samou radost a úsměvy a je velice snadné podlehnout této iluzi a myslet si, že jde opravdu jen pro místo určené k načerpání síly, odpočinku a odreagování se od všednodenního shonu. Hned po příjezdu jsme se začali seznamovat s dalšími členy naší nepočetné skupiny. Někteří z nich zde byli již několikátým rokem a bylo vidět, že jejich mysli už jsou zformovány jejich vlivem. Tito matadoři už znali místní zvyklosti a při volbě jídla a především nápojů vykazovali ostražitost, kterou jsem neviděl u žádného z nováčků. Naopak ti, pro které byl letošní ročník tím prvním, se bezhlavě oddávali konverzaci a konzumaci místních lektvarů. Přiznávám, že i já byl jedním z nich a ihned jsem podlehl kouzlu místního žlutě zakaleného nápoje připravovaného z pšenice a chmele a podávaného ve vysokých sklenicích.

Během debat s ostatními bylo velice těžké rozpoznat, kdo jsou oni a kdo jsou členové pokusné skupiny stejně jako já. Například někdo, koho zvou Větrovkou. I méně bystrému pozorovateli musí být jasné, že nejde o skutečné jméno. Větrovka se prý věnuje jakési temné magii, ve které údajně dosáhla téměř dokonalosti. Říká se, že z ní již poznala téměř vše, co je lidskému vědění dostupné a hle! přesto přijela sem a vmísila se mezi adepty a nováčky těchto temných věd a vykazuje téměř stejné nadšení jako všichni ostatní. Ale je to opravdu tak? Přijela sem získávat nové informace, nebo je jednou z nich a chce proniknout do našich myslí a udělat z nás další členy jejich klanu? I tvar její lebky naznačuje, že není obyčejným smrtelníkem a že možná má schopnosti, které přesahují naše chápání. Dnes už si to uvědomuji, ale musím se přiznat, že jsem se včera nechal až příliš snadno opojit a zapojil jsem se do debaty s každým, včetně Větrovky, s až bezelstnou důvěrou. Ani nechci vědět, kolik podrobností a tajemství jsem během včerejšího večera vyzradil a kolik věcí jsem naopak do své mysli pojal!

Asi hodinu po příjezdu nás čekala podezřele vydatná hostina. Pokrmy byly bez výjimky lahodné a s odstupem je mi opět jasné, že nás zde takto nehostí jen z dobroty vůle, ale že mají i jiné, postranní úmysly. Po večeři a velkém množství místních nápojů jsme se přesunuli do jakési herny, kde lidé v několika drahách hráli zvláštní hru, která je údajně oblíbená mezi Američany. Smyslem této hry je povalit velkou koulí šik stojících figur. Jedná se o náročný a vskutku agresivní sport. Zde jsme trávili větší část večera.

Bylo už po půlnoci, když jsem v sobě nalezl dostatek sil a odpojil se od skupiny, abych si trochu odpočinul a připravil se na dnešní program. Mnozí z nás však tolik odhodlání a štěstí neměli. Například jeden z kolegů, se kterým sdílím pokoj, – říkejme mu třeba Radim – zůstal v herně až téměř do osmé hodiny ranní! Jeho skelný pohled pak vyzradil, nakolik už byla jeho mysl vytěžena a zformována!

Zatímco píši tyto řádky, z kuchyně sem vane vůně snídaně. Nevím, nakolik mohu věřit místní stravě, nicméně nezbývá mi nic jiného, než přemoci svůj strach a ostražitost a pořádně se nasnídat, neboť bez dostatku živin bych neměl sílu přežít útrapy a nástrahy Léta s internetovým marketingem a náležitě o tom zpravit tebe, drahý čtenáři. Kéž mi bůh dodá síly a ochrání mou duši ve dnech, které mne zde ještě čekají…

Ladislav Vitouš

Ladislav Vitouš

Dělám PPC reklamu, která funguje. Nevěřím trendům ani dojmům, ale číslům a hlavně výsledkům. Prošel jsem si firmou i agenturou a teď dělám PPC kampaně na volné noze. Efektivně, bez bullshitu a pohodově.
Ladislav Vitouš