Rok v životě PPC kance: Co mi dal a vzal rok 2019

Začátek nového roku byl – ostatně stejně jako konec toho minulého – celkem hektický. Vánoční kampaně, poslední dny dopravy do Vánoc, poslední možnost objednat dárek e-mailem, během svátků vypnout, po svátcích zapnout a u toho všeho dodržet stanovený rozpočet a plnit cíle. Pokud také spravuje PPC kampaně, víte, o čem mluvím. Proto mi ještě skoro měsíc trvalo trochu se zastavit a zamyslet se nad uplynulým rokem. A poučit se do roku, který právě začíná.

Co mě naučil rok 2019

Loni se toho stalo tolik, že ani nevím kde začít. A to nejen v pracovním životě, o kterém tu budu psát, ale i v tom osobním. U freelancera se ostatně tyhle dvě složky značně překrývají, a i já proto v dnešním článku udělám několik odboček k věcem, které se PPC kampaní vůbec netýkají.

Jak důležité jsou kontakty

Po roce stráveném v Poděbradech jsme se loni se ženou přestěhovali zpátky do Prahy. To mimo jiné znamenalo najít si nové místo na práci. Ačkoli jsem byl dlouhou dobu spokojený uživatel coworkingu Paper Hub, rozhodl jsem se loni pro jinou cestu a když mi zapálený PPCčkař Jirka Schaffer (kterého jsem nedlouho předtím potkal) nabídl, abych šel pracovat do kanceláře, kterou si s dalšími kolegy z digitálu pronajímají, rozhodl jsem se to vyzkoušet.

Tohle místo na práci bych bez kontaktů nenašel.

Nejenže jsem díky tomu získal krásné místo na práci přímo na Vinohradech (a hned nad dobrou restaurací, kam jsme denně chodili na oběd), ale hlavně jsem potkal další schopné a podnikavé lidi. S některými jsem přímo navázal spolupráci, od jiných jsem dostal doporučení a základna mých klientů začala utěšeně růst.

A když se naše malá kancelář rozpadla a rozutekla do světa, dal jsem při hledání nového pracovního místa opět na doporučení. Až se budete někdy pohybovat poblíž Náměstí republiky, ozvěte se a můžeme zajít na kafe nebo na oběd.

Nepřijímat každého klienta

Každá mince má svůj rub a rostoucí klientské portfolio si začalo vybírat svou daň. Koncem roku jsem už žongloval s nějakými 15 klienty a domů se chodil pouze vyspat. Neodvážil jsem se vyrazit na dovolenou bez počítače a pořádného připojení, a když už jsem vyrazil, víc jsem pracoval, než odpočíval. Začal jsem odmítat poptávky, protože už nebylo reálně možné nabírat.

Promítlo se to i na zdraví. Co chvíli mě skolila chřipka nebo rýmička. V noci jsem se vrátil domů z kanceláře a ráno už jsem nebyl schopný vstát. Tělo mi jasně dávalo najevo, že má dost.

Koncem roku jsem řekl dost a začal jsem ukončovat spolupráce se stávajícími klienty. Samozřejmě s dostatečným předstihem a doporučenou náhradou za své služby. Abych mohl opět každému klientovi věnovat dostatečný čas a mohl přikývnout na zajímavou nabídku, když přijde.

Že není úspěch jako úspěch

Zajímavý byl také vhled do byznysu některých klientů. Mezi moje nejdůležitější klienty patřily firmy, o kterých jste nejspíš nikdy neslyšeli. Některé věhlasné značky, pro které jsem dělal, měly naopak v jádru docela malý byznys s reklamními investicemi v řádech jednotek tisíc a spíše utahovaly kohouty. Některé podniky byly one-(wo)man show, jinde se každá sebemenší změna musela projednávat na zasedáních s rozsáhlým představenstvem. Poznal jsem firmy ziskové, i ty, které byly podpořeny obrovskými vklady a jejichž budoucí zisky jsou zatím ve hvězdách.

Tyhle nejsou moje… Naštěstí.

To vše mě naučilo, že úspěch nemusí být vždy měřitelný penězi. Že budování nějaké hodnoty a honba za ušlechtilým ideálem má mnohdy větší smysl. Že sice není všechno zlato, co se třpytí, ale na druhou stranu, že trocha sebepropagace vám může pomoci dosáhnout cílů, o kterých zatím jen básníte.

Také jsem pochopil, že řízení lidí není nic pro mě, a že se radši budu dál spoléhat na sebe než bych zaměstnával nějaké kolegy, kteří by mi pomohli zvládat nápor práce.

Myslet na zadní kolečka

Minulý rok byl pro mě opravdu úspěšný. Můj obrat vyrostl oproti roku 2018 téměř na dvojnásobek. Paradoxně to ale ve mně začalo vyvolávat pochybnosti o budoucnosti. Co bude, když si mi přestane dařit? Co když přijde krize, co když provedu nějaký drahý průšvih? Dokud jsem neměl peněz nazbyt, soustředil jsem se vždy jen na několik následujících měsíců. Kolik budu potřebovat a jak to vydělat? Na nic jiného jsem neměl čas myslet.

Začal jsem si budovat finanční rezervu, ale bez ohledu na to, kolik jsem nashromáždil, vždy to nebylo dost, aby to zahnalo všechna rizika. Rozhodl jsem se hledat poučení od jiných. Zeptal jsem se ostatních živnostníků na Facebooku. Přečetl si znovu Na volné noze od Roberta Vlacha a obzvláštní pozornost jsem věnoval finanční gramotnosti a předvídání rizik.

V letošním roce plánuji pomalu procházet všechna hrozící rizika a pomalu se na ně připravovat. Pojištěním, finanční rezervou, datovou zálohou, nebo úpravou pracovního procesu.

Pracovat na sobě

Před rokem 2000 má pracovní pozice ani neexistovala. A stále častěji se ozývají hlasy, které tvrdí, že za pár let už opět existovat nebude. Osobně to tak černě nevidím, ale v tak proměnlivém oboru jako je online marketing jde stále o realistickou prognózu. Celý trh se neustále mění a kdo zůstane stát, tomu brzy ujede vlak. Abych byl dobrý PPCčkař, musím se posouvat nejen v PPC kampaních, ale i ve všech přidružených oborech. V marketingu, v analytice a ideálně i v troše toho skriptování.

Klik na jedné ruce pořád ještě neudělám.

Nejenže díky tomu jsem schopný dodat lepší služby a potřebuji k tomu méně dalších lidí, ale kdyby tenhle vlak jednou zastavil, můžu naskočit do jiného.

Přijímat nové věci

Jednou z prognóz zániku PPC specialistů jako profese je nástup umělé inteligence a automatizace kampaní. Když se objevily první téměř plně automatizované smart kampaně, měl jsem k nim vcelku odpor. Zpočátku moc dobře nefungovaly a já si nechtěl připustit, že by nějaký stroj mohl být lepší než já. A tak jsem raději zůstal u starých „hloupých“ kampaní, které byly mnohem pracnější na přípravu a postupem času začaly z hlediska výkonu zaostávat za chytrými kampaněmi čím dál víc. Snažil jsem se zabarikádovat ve svém starém světě, ale svět kolem neměl v plánu čekat.

Přednáším o robotech a smart kampaních v Hradci.

 

V roce 2019 jsem chytré kampaně začal využívat mnohem více. Zkoušel jsem jejich přednosti i slabiny, přednášel jsem o nich na barcampech v Kolíně i v Hradci. Dnes bych si dokonce občas přál, aby fungovaly lépe. Už vím, kdy je využít, a co udělat, když přestanou fungovat. Šetří mi čas, který můžu investovat jinam. Třeba do dalšího seberozvoje.

Nezapomínat na ty opravdu důležité věci

I když mám svou práci rád, dnešní článek bych chtěl uzavřít něčím jiným. Nehledě na to, jak jste ve své práci dobří a jak skvělá vaše práce je (možná skoro tak skvělá jako ta moje), vždy je to jen prostředek k něčemu většímu – buď abyste pomohli ostatním lidem a nabídli jim něco, co zlepší jejich život, a nebo k tomu, abyste si vydělali na živobytí a dokázali zabezpečit svou rodinu a ostatní, na kterých vám záleží. A je důležité na to nezapomínat.

Fotka by: @janebenesova

Pokud kvůli práci nemáte čas na lidi, které milujete (včetně sebe sama), je třeba se zastavit a zamyslet, jaké jsou vlastně vaše priority. Rovnováhu si musíte najít sami. Nenabádám vás, abyste odešli žít do hor, ale občas je lepší obětovat pár zajímavých zakázek a raději se věnovat těm důležitým věcem.

Jaký byl váš rok 2019? Posunuli jste se tak, kam jste chtěli? Naučili jste se nějaké nové lekce? Nebo jste jen rádi, že už je ten rok za vámi? Podělte se v komentářích.

A ať je váš rok 2020 plný lásky, štěstí a zdraví a třeba i nějakých těch pracovních úspěchů.

Ladislav Vitouš

2 komentáře

  • Martianno

    10. 2. 2020

    Poučné, baví mě, jak se připravuješ na horší časy, ačkoli vůbec nemusí přijít. O tom bych rád pokecal někdy 🙂
    Nás novináře má taky nahradit dřív nebo později AI. V Číně už prý mají PR agentury program, který na základě několika článků nebo videí od daného autora a na základě klientovy tiskové zprávy vyplivne, jak který novinář napíše svůj finální článek nebo natočí reportáž. 😀

    Reply
    • Ladislav Vitouš

      13. 2. 2020

      Díky za komentář. Pokecat můžeme. Každý všední den mě najdeš v centru, tak se ozvi a můžeme zajít třeba na oběd.
      AI má rozhodně velkou budoucnost, ale myslím, že zrovna vy novináři můžete být ještě chvíli v klidu… I když představit si umělou inteligenci, která sbírá informace online a dělá z nich krátká shrnutí – to je něco, čemu bych věřil už dnes. Pokecáme 😉

      Reply