Když jsem se pak v patnácti rozhodoval, co dál dělat, PPCčkařina pro mě byla jasná volba…

Místo nastavování konverzí, automatizace pomocí skriptů a výpočtů optimálního CPC se dnes přesuneme k obecnějším, kariérním věcem. Čeká vás spletité vyprávění, jak jsem se dostal k PPCčkům, proč jsem u nich zůstal, kde jsem se je učil a co mě nejvíc posunulo v mé kariéře.

Studentská léta

Možná tušíte, že to s výběrem budoucího povolání nebylo tak jednoduché. Když jsem v patnácti nastupoval na Střední průmyslovou školu sdělovací techniky, o PPC jsem neměl ani tušení. V té době ostatně byly Google Ads (tehdy AdWords) v plenkách a platba za klik (tedy samotný termín PPC), byla záležitost 2 roky stará.

Teď si možná řeknete, že od průmyslovky je to k online marketingu celkem blízko. Jenže láska ke knihám mě zavedla na Filozofickou fakultu UK, kde jsem další 4 roky strávil studiem češtiny a literatury. S trochu fantazie jsem tak mohl mít našlápnuto ke kariéře copywritera.

To bych však nesměl už během střední zavadit o SEO. Už ani nevím, jak k tomu došlo, na průmyslovce jsme se více než na online marketing zaměřovali na fyziku, elektrotechniku a matematiku a nejblíže k webu jsme se dostali při základech programování. Ale semínko zvídavosti bylo zaseto a já začal hltat články Marka Prokopa a dalších někdejších markeťáků a SEO specialistů.

Univerzita mi krom titulu dala hlavně určitou vytrvalost a schopnost hledat si další a další studijní podklady a zdroje. A sepsání bakalářky je životní zkušenost, kterou bych sice nepřál nikomu, ale ze které můžete těžit celý další život (lidé co za sebou mají diplomky nebo doktorské práce se teď jen přezíravě ušklíbají a mají na to plný nárok).

První brigády

Někdy kolem maturity, jsem si našel svou první online marketingovou brigádu. Začal jsem pracovat pro online knihkupectví Dobré knihy (s pomlčkou). Odpověděl jsem na inzerát, který jsem tehdy zahlédl pravděpodobně vyvěšený někde na internetu – ale klidně to mohlo být v řádkové inzerci nějakých tištěných novin – a začal jsem eshopu pomáhat se SEO. Byly to začátky těžké a neohrabané a většinu času jsem trávil spíš odpovídáním na dotazy zákazníků a sestavováním žebříčku knih, které budou vyvěšené na hlavní stránce. Často jsem bojoval s pocitem, že jsem se na tuhle pozici dostal neprávem a je pravdou, že z hlediska SEO jsem webu přinesl pramalé výsledky.

Pro mě samotného to nicméně byla velká škola, kde jsem se učil a posouval studiem online zdrojů a vlastním experimentováním. Takže díky za tuhle příležitost, Dobré knihy.

Další pracovní zkušenost byla natolik intenzivní, že o ní píšu hned na úvodní stránce svého webu. Také šlo o nějaký nahodilý inzerát z webu (mimochodem, věděli jste, že Annonce stále funguje?) a já po něm neohroženě skočil. Šlo o SEO pro nový web indické restaurace. Tedy web je silné slovo, byla toopravdu jen jednoduchá jednostránková prezentace. Takže po jejím prošpikování klíčovými slovy, opravě několika HTML tagů a přidání její adresy do alespoň trochu relevantních katalogů už nebylo na čem moc pracovat. Jenže spolupráce nabrala neočekávaný obrat. Majitel usoudil (nebo jsem to snad dokonce navrhl já, aby to pomohlo SEO), že pro restauraci vytvoříme nový web. A když už budeme v tom, tak také web jeho druhé restaurace, dvou jeho bister včetně stránky pro online objednávky rozvozu indického jídla.

Jediné zkušenosti s weby, které jsem v té době měl, byly primitivní HTML stránky, které jsem se naučil dělat už někdy na základce. Ale neváhal jsem ani minutu. Už tehdy jsem slyšel o WordPressu, takže jsem si řekl, že nějaká šablona a plugin to jistí. Zakázku jsem přijal a řekl jsem si za to o – jak jsem si tehdy myslel – závratnou částku 15.000 Kč. Za tvorbu 5 webových stránek na míru. Včetně objednávkového systému. Ve dvou jazycích. Webaři asi tuší…

Grafické podklady jsem dostal od profi grafika, což mě na jednu stranu uchránilo od kreativní dřiny, na druhou stranu to zkomplikovalo můj plán použít nějakou hotovou šablonu. Začal jsem tedy experimentovat s WordPressem, zkoušel jsem různé pluginy a vymýšlel, jak celý process pojmout. Ale pachtil jsem se marně. WordPress se ne a ne podvolit mým představám. Nejvíc mě štvalo, že lepím dohromady věci, které sice nějak fungují, ale kterým tak úplně nerozumím. A tak jsem se rozhodl pro radikální krok.

Našel jsem si na webu nějaký návod na PHP a začal se učit programovat. A světe div se, po asi půl roce dřiny a experimentování jsem opravdu všechny weby včetně objednávkového systému a editačního back-endu napsal od nuly v poznámkovém bloku (Notepad++), nahrál je na hosting a zveřejnil světu. Stálo mě to hodně nervů a dřiny a kdybych měl svůj výdělek přepočítat na hodinovku, byl bych hluboko pod mzdou, kterou jsem tehdy v mezičase dostával jako brigádník za plnění a zalepování balíčků se sim kartami. Nicméně to pro mě tehdy znamenalo obrovský úspěch a spoustu nových schopností. Programátorské skilly, které jsem si tehdy osvojil, dodnes využívám při psaní Google Ads skriptů, implementaci měřících pixelů i v dalších oblastech své PPCčkařské kariéry.

První setkání s PPCčky

Byla to právě tahle indická restaurace, kde jsem se poprvé setkal s PPCčky. O ty jsem se začal starat výměnou za dohodnutý počet porcí kari. Ještě dnes mám tak 8 nevyužitých obědů. Nicméně se základy ze SEO mi práce s AdWords učarovala. Stačilo najít ta správná klíčová slova a místo složitého vytváření obsahu a hledání příležitostí k linkbuildingu stačilo prostě zaplatit pár korun a zákazníci na web proudili téměř okamžitě. Vzdělával jsem se za pochodu a právě tehdy jsem začal sledovat své PPCčkařské vzory. Zaklik v té době ještě neexistoval, a tak mi nezbývalo nic jiného než ověřená metoda pokus-omyl a čtení odborných článků slovutných PPCčkařů na povětšinou dost odborná a specifická témata. Zárodek velké kariérní lásky se začal rodit zde, ale než se ze mě stal plnohodnotný PPCčkař, mělo to trvat ještě další 3 roky.

Hledání práce

V té době jsem stále studoval na filozofické fakultě a příležitostně se staral o kampaně s indickým jídlem. Při tom jsem si našel i další brigádu v mnohem korporátnějším prostředí – ve společnosti Mediatel, kterou nejspíš budete znát jako vydavatele legendárních Zlatých stránek. S telefonními seznamy jsem však neměl nic společného. Pro Mediatel jsem spolu s dalšími otro… kolegy vytvářel jednoduché webové prezentace pro malé živnostníky a firmy. Vybrat jednu z několika šablon, upravit barvičky, naplnit obsahem – často vycucaným z prastu, když nebyly podklady – a SEO optimalizovat. (Jazykoví puristé teď začnou prskat, že „O“ ve zkratce SEO znamená „optimalizace“, a tudíž je termín „SEO optimalizace“ redundantní, ale my jsme opravdu SEO optimalizovali. Zapínali jsme SEO, registrovali do katalogů, kopywrajtingovali, ale hlavně – SEO OPTIMALIZOVALI.)

S úspěšným koncem studia skončila i má brigáda v Mediatelu (možná už svět přestal potřebovat SEO optimalizátory), s přítelkyní jsme se tehdy stěhovali do podnájmu a zoufale jsme potřebovali nějaký příjem. Jako absolvent filozofické fakulty jsem měl samozřejmě v roce 2012 všechny dveře otevřené. Neúspěšně jsem se hlásil na pozici programátora, korektora křížovek a – což bylo snad nejvíc ponižující – obsluhy v McDonald’s.

Nakonec jsem vzal zavděk prací v přímém prodeji. Takové to, jak chodíte od dveří ke dveřím a vnucujete lidem něco, co nechtějí. Na rozjezd to byly vstupenky do divadla – v menším týmu a chodilo se rovnou z ulice po firmách a obchodech. Kvůli práci jsem si musel koupit nový oblek (půjčil jsem si na něj od tchyně) i kufřík na zboží. Odměnu jsem dostával za prodané kusy, takže jsem si často za celý den nevydělal ani na oběd, který jsem ten den snědl.

Naštěstí měl brzy přijít průlom – v čekárně zubařské ordinace, kde jsem se snažil udat lístky do divadla Rokoko, si mě všiml prodejce z konkurenční firmy a já se přesunul k prodeji elektřiny. Tentokrát už se chodilo po domovech, prodávalo se často nic netušícím stařenkám a ne úplně čistými metodami. Bonusem k této práci byla nulová fixní složka platu (o které jsem se dozvěděl v den nástupu), brzké vstávání a intenzivní vymývání mozků každé ráno. Sprintování po schodech, házení míčků na kolegy, skandování motivačních hesel a těsně za obzorem vizualizovaná představa zlatého Lamba a exotických dálek. Druhý den jsem dal výpověď.

Našel jsem si nějakou pomocnou práci v tiskárně. Směny začínaly ještě za tmy, plat sotva stačil na poplacení nájmu a jídla, ale byla to normální, poctivá práce. Stále jsem měl však pocit, že s vysokoškolský titulem a zkušenostmi z online marketingu bych mohl najít něco lepšího…

První „opravdová“ práce

A opravdu. Po nekonečném množství pohovorů jsem necelý rok po odpromování našel práci na marketingové pozici v developerské společnosti Trigema. Moje pozice se jmenovala „Specialista online marketingu“ a krom psaní tiskových zpráv, přípravy vánočního večírku a redigování firemního časopisu jsem se velkou část své pracovní doby věnoval PPC reklamě! Právě to byla léta, kdy jsem v PPCčkách udělal asi největší pokrok. Práce na několika málo projektech a možnost kampaně rozvíjet a posouvat, šťourat se v technickém nastavení, vymýšlet vlastní konverze a sekundární konverze a jejich vzájemné propojení…

K tomu jsem měl normální pracovní dobu, vlastní stůl, kávovar v kuchyňce a asi nejlepšího šéfa, kterého si člověk může přát. Po roce nejistoty a strádání se staly PPCčka bezpečným přístavem, který mi zajišťuje slušné živobytí až do dnešních dnů.

Dobré bydlo

V Trigemě jsem strávil dva roky (ale dodnes pro ně spravuji Google Ads jako externista) a moje ambice začaly mou stávající pozici pomalu přerůstat. Chtěl jsem si vyzkoušet práci na jiných klientech, získat know-how od zkušenějších kolegů a hlavně – věnovat se jen a jen PPCčkům. Začal jsem se tedy ucházet o práci v různých performance orientovaných agenturách. Za ty dva roky strávené v Trigemě jednak narostly mé PPC zkušenosti a nejspíš se i radikálně proměnila situace na trhu práce, takže nakonec jsem si mohl vybírat ze dvou marketingových agentur. Nepřekvapivě vyhrála nabídka vyššího platu a sympatičtější šéf.

Do Brandz Friendz jsem nastoupil v roce 2015. Tahle menší agentura se v té době zaměřovala hlavně na sociální sítě a právě já jsem tam měl přinést zkušenosti se správou Google Adwords (do přejmenování na Google Ads tehdy zbývaly ještě více než 3 roky). Právě tady jsem se dostal k práci na opravdu velkých klientech. Electrolux, Škoda, Mentos, Česká pojišťovna… Naučil jsem se pracovat s Facebookem a měl jsem kolegy, na které jsem se mohl obrátit s prosbou o radu a pomoc.

V agentuře jsem vydržel asi rok a pak jsem se začal ohlížet po dalších možnostech kariérního posunu. S několika známými jsme si založili menší webařské studio, ve kterém jsem zaštiťoval oblast online marketingu. Vznikl první článek blogu, který právě čtete. Začal jsem přibírat další klienty na správu PPC a postupně si v agentuře snížil úvazek na poloviční, pak na čtvrtinový, až jsem po necelých dvou letech odešel docela.

Na volné noze

Teď by se slušelo napsat, že začátky na volné noze byly krušné, jak se střídaly úspěchy a pády a jak komplikované bylo postavit se na vlastní nohy bez záštity agentury. Ale můj přechod na volnou nohu byl až nudně idylický. Už jsem měl zásobu vlastních klientů, kterým jsem se o kampaně staral na dlouhodobé bázi. Navíc jsem v agentuře získal několik dobrých kontaktů, kteří věděli, jak pracuji, a po mém odchodu z agenturu nové zakázky směřovali přímo na mě. (Nejspíš svou roli sehrál i fakt, že jsem v i v době odchodu byl v BF stále jediným člověkem přes Google.) Zde bych chtěl poděkovat hlavně Lukáši Rejmonovi, který mi hlavně v začátcích mé freelancerské kariéry „dohazoval“ někdy i nadpoloviční většinu nových zakázek.

Práce na pláži je sice úplný nonsens, ale takhle má přece život freelancera vypadat, ne?

Odříznutí stálého příjmu z agentury tak sice představovalo dočasný propad v příjmech, ale nikterak dramatický. Organizace práce a času pro mě byla chvíli oříšek, ale velmi rychle jsem jej vyřešil pronájmem místa v coworkingu a soustavou tabulek v Google sheets. Krom doporučení přes agentury a od stávajících klientů se hlavním zdrojem nových zakázek staly facebookové skupiny, ve kterých klienti hledali dodavatele, a které jsem tam cíleně „lovil“. Několik pěkných poptávek jsem získal i díky profilu na Na volné noze.

Další impuls

Několik dalších let to docela dobře fungovalo, klientela se rozrůstala a postupně jsem se dostal do bodu, kdy jsem si nové zákazníky mohl vybírat z poptávek, které mi chodily bez mého přičinění. Webisti se nám mezitím rozpadli, ale pro všechny zúčastněné to byla spíše úleva. Během té doby jsme se s mou současnou ženou několikrát přestěhovali, půl roku si zkusili žít v zahraničí, zjistili, že to není nic pro nás a celkově bylo vše v nejlepším pořádku.

Jenže pořád to nebylo to, co jsem si vysnil, když jsem jako začínající PPCčkař vzhlížel k Větrovce, Marku Prokopovi a Karlu Rujzlovi. Chtěl jsem být PPCčkařská superstar! Chtěl jsem se starat o zajímavé klienty, experimentovat a přinášet know-how do PPC komunity.

Dalším impulzem se stal mastermindový víkend, který pořádal Mario Roženský. Ostatní účastníci mě pošťouchli k tomu, abych vylezl ze své ulity a začal se víc účastnit konferencí a navazoval vztahy s ostatními v oboru. A tak jsem začal obrážet zprvu menší barcampy – kam se může přihlásit každý a když jeho přednáška získá dost hlasů, může ji zdarma přednést, až jsem nakonec dostal i několik pozvánek na „opravdové“ konference.

Začal jsem také pravidelně přispívat na svůj blog, který jsem do té doby využíval spíše příležitostně.

A ačkoli jsem neměl pocit, že by se o mě po každé přednášce nebo dalším článku noví klienti vyloženě rvali, začalo ke mně velmi zvolna připlouvat více a více zajímavých poptávek.

První český PPC podcast

Pak přišel rok 2020, pandemie koronaviru a s přednáškami byl utrum. Pro mnoho mých klientů to byla jízda na horské dráze – přímo úměrná tomu, jestli šlo o e-shop, nebo offlinový business a jestli byl zrovna lockdown, nebo rozvolnění. A byl to také rok, kdy jsem se odhodlal nahrát první epizodu svého podcastu.

Určitě nemůžu tvrdit, že by podcast vznikl kvůli covidu. Sám jsem vášnivým posluchačem podcastů už hodně let a nápad na vlastní podcast se objevil už s poslechem prvních epizod. Ale vždy jsem to považoval jen za bláhový nápad, za něco, k čemu bych se já, introvert, nikdy neodhodlal.

Ale absence živých setkání a konferencí vytvořila vakuum, které přímo volalo po nějakém novém projektu. A povzbuzený z předchozích let přednášek a networkingu jsem se odhodlal pustit se do nahrávání. Tak vznikl PPC Podcast CZ – první český podcast věnovaný ryze PPC reklamě.

Pozval jsem si do podcastu spoustu opravdu chytrých hostů, vyzpovídal své někdejší idoly, navázal spoustu zajímavých kontaktů i přátelství. Po půl roce jsem přidal i vlastní epizody s přehledem novinek ze světa PPC, Kliky bidy noviny. To mě zase donutilo více se vzdělávat a zajímat se o dění na světové scéně a novinky v PPC nástrojích. Zatímco dříve jsem spíše pasivně vyčkával až nějakou novinku nasadí všichni ostatní a stane se z ní standard, dnes mám přehled o dění s dostatečným předstihem a dokážu se na novinky připravit a zkoušet nové přístupy jako jeden z prvních. A i když je podcast projekt, který mě zatím stojí rozhodně víc (času i peněz) – než kolik mi vynáší, je to rozhodnutí, kterého nelituji.

Co dál?

Těžko říct. Určitě se chci i nadále věnovat správě PPC kampaní. Více a více času mi však zabírají i konzultace s ostatními profíky a je to něco, co mě opravdu baví. Chci se posouvat dál i v tvorbě obsahu a začít více propojovat (už nyní úžasnou) českou PPC komunitu. S Jardou Jakubů jsme začátkem června uspořádali komorní setkání pro PPCčkaře v Brně, kde jsme poznali spoustu nových, talentovaných kolegů a vedli odborné diskuze tak hluboké, že se jim žádná klasická konference nemůže rovnat. Už plánujeme další. Uvidíme, kam tahle cesta povede.

(Jestli se chcete takového setkání zúčastnit, napište mi na info@vitousladislav.cz)

Několik tipů na závěr

Zatím jsem mluvil jen o sobě a o své cestě. Na závěr ale chci sepsat několik poznatků, které jsem se na té cestě naučil a které by mohly mít nějakou obecnější platnost.

Jděte svému štěstí naproti

Hlavně ze začátku svojí kariéry jsem musel příležitosti aktivně vyhledávat a zakousnout se do nich s pořádnou vervou. Když jsem hledal práci, rozesílal jsem desítky CVček každý den. Číhal jsem na nové poptávky na Facebooku, nebo jiných inzertních platformách. A hned jsem se snažil s potenciálním klientem navázat kontakt aktivně – ne mu jen dát na sebe kontakt, ať se ozve. Ne, okamžitě se aktivně zajímat jaký problém řeší, navrhovat mu možná řešení, dát najevo zájem. Ideálně telefonicky nebo živě přes Messenger. Jen tak nezapadnete v davu dalších uchazečů.

S dalším kariérním postupem tenhle postup možná rádi necháte za sebou, ale pokud začínáte a nemáte dostatek práce, je tohle určitě postup, který bych doporučil. Laděním svého loga a čekáním s rukama v klíně kariérní průlom neuděláte.

Budujte si kontakty

Nebýt mých dobrých vztahů s kolegy, kteří mě doporučovali novým klientům, mé začátky na volné noze by byly asi hodně krušné. Dnes mi poptávky chodí přes blog, podcast, na doporučení od stávajících klientů, z katalogu Na volné noze, ale některé z těch nejzajímavějších zakázek jsem dostal právě od kolegů z onlinu (hlavně od těch, kteří se nevěnují přímo PPC).

A v duchu předchozího tipu – pokud chcete najít místo ve své vysněné firmě, oslovit svůj kariérní vzor nebo mluvit v podcastu, prostě napište e-mail, zvedněte telefon, oslovte toho člověka na konferenci. Většinou jde o obyčejné lidi jako vy i já a přinejmenším si vás vyslechnou. Můžete jedině získat.

Zkuste si práci in-house

Pokud jste na začátku PPCčkařské kariéry, obecně se doporučuje najít si práci v agentuře. Vyzkoušíte si práci na různých projektech, načerpáte znalosti od zkušenějších kolegů a budete mít jistotu a zázemí stálého místa. Ale moje zkušenost mi ukázala, že pokud se chcete dostat opravdu do hloubky, nic vám nedá tolik, jako intenzivní práce na jednom jediném projektu. Tam se od spuštění smart strategií a optimalizace na ROAS posunete k těm opravdu zajímavým výzvám. Můžete se ptát, jak vaše práce ovlivňuje celkový byznys? Co byste ještě mohli upravit abyste získali přesnější data? Jak změřit dopady offline reklamy? To všechno jsou otázky/problémy/úkoly, se kterými jsem se setkal už během prvních měsíců své kariéry PPCčkaře a dodnes z těchto zkušeností těžím.

Pište blog

Je to možná trochu přízemní a obyčejná rada, ale osobně mám s blogem jen ty nejlepší zkušenosti. Nahrávám podcast, občas něco přednesu na konferenci, ale největší úspěch mám (aspoň co se týká získávání nových klientů) právě s blogem. Často se mi stane, že mi nový klient řekne, že si mě vybral proto, že četl nějaký článek u mě na blogu, líbí se mu můj přístup, a proto chce spolupracovat právě se mnou. Další výhodou blogu je jeho „setrvačnost“. Možná je trochu divné slovo, ale trefné. Blog nemá tak masivní dosah jako třeba trendující virální příspěvek na sociálních sítích. Ale ve chvíli, kdy na instagramové storiečko nebo novou epizodu podcastu už všichni zapomněli, článek teprve začíná nabírat dech. Pět let staré články na blogu mi každý měsíc přivádějí setrvalou návštěvnost. Je to pomalé, je to pracné a má to malý dosah. Ale úsilí, které do blogu investuje, se vám zúročí a jeho přínos bude pozvolna růst. Ale nezapomeňte ho pak sdílet i na těch sockách 😉

Nebojte se posouvat

Během psaní tohohle článku jsem si uvědomil, že nejpozději každé dva roky začnu s něčím novým a někam se posunu. Dvakrát jsem změnil zaměstnavatele. Na volné noze jsem sice přes šest let, ale během té doby jsem začal psát blog, nahrávat podcast, přednášet na konferencích, moderovat setkání PPCčkařů, školit ve firmách a konzultovat s ostatními profesionály. A díky tomu mě moje práce pořád baví a věřím, že jsem v ní stále lepší a lepší.

Nedělejte blbou práci

Jo a pokud vám někdo začne vykládat o Lambu a používat fráze jako “sky is the limit”, vezměte nohy na ramena a běžte raději za kasu v Lidlu. Fakt.

Ladislav Vitouš
Latest posts by Ladislav Vitouš (see all)

Napsat komentář