Zápisky z Malé vily, aneb co se stalo na Létě s internetovým marketingem 1

Část první: Prolog

Je středa ráno a právě nyní, druhý den akce, začínají mé poznámky, které si zde zapisuji ve vzácných chvílích klidu a spočinutí. Ač jsou naše mysli permanentně otupovány a do hlav nám vtloukají nové a nové informace reprezentující jejich (sic!) pravdu, věz odvážný čtenáři, že tě zpravuji o celém stavu věci nejlépe, jak umím a jak jsem v daném stavu schopný. Neboť svět si zasluhuje vědět, jaké věci se odehrávají každým rokem za zdmi Malevilu.

Kenilworth_Castle_England-small

Vše to začalo již včera. Pod jakousi záminkou se mi podařilo získat místo ve voze jednoho z nich. Jak jsem později vyzvěděl z jejich rozhovorů, šlo dokonce o hlavního z nich, vedoucího celého podniku, zvaného Marek. Nevím, zda jde o jeho pravé jméno, ale zde je pár věcí, které mi o něm uvízly v hlavě. Marek je ve skutečnosti ještě vyšší než jak jsem ho znal z fotografií. Je útlé, snad až křehké postavy, ale vyzařuje z něj určitá síla a vitalita. Na první pohled vypadá bodře a přátelsky, ale v jeho bezesporu geniálním mozku víří temné a ďábelské myšlenky. V určitých kruzích má až mytickou pověst a mezi svými stoupenci je považován téměř za boha.

Asi po dvouhodinové cestě jsme dorazili na místo. Resort Malé vily působí poklidným až venkovským dojmem. Na lukách v okolí se pase dobytek a v resortu samotném potkáte rodiny s ratolestmi. Na všech tvářích vidíte jen samou radost a úsměvy a je velice snadné podlehnout této iluzi a myslet si, že jde opravdu jen pro místo určené k načerpání síly, odpočinku a odreagování se od všednodenního shonu. Hned po příjezdu jsme se začali seznamovat s dalšími členy naší nepočetné skupiny. Někteří z nich zde byli již několikátým rokem a bylo vidět, že jejich mysli už jsou zformovány jejich vlivem. Tito matadoři už znali místní zvyklosti a při volbě jídla a především nápojů vykazovali ostražitost, kterou jsem neviděl u žádného z nováčků. Naopak ti, pro které byl letošní ročník tím prvním, se bezhlavě oddávali konverzaci a konzumaci místních lektvarů. Přiznávám, že i já byl jedním z nich a ihned jsem podlehl kouzlu místního žlutě zakaleného nápoje připravovaného z pšenice a chmele a podávaného ve vysokých sklenicích.

Během debat s ostatními bylo velice těžké rozpoznat, kdo jsou oni a kdo jsou členové pokusné skupiny stejně jako já. Například někdo, koho zvou Větrovkou. I méně bystrému pozorovateli musí být jasné, že nejde o skutečné jméno. Větrovka se prý věnuje jakési temné magii, ve které údajně dosáhla téměř dokonalosti. Říká se, že z ní již poznala téměř vše, co je lidskému vědění dostupné a hle! přesto přijela sem a vmísila se mezi adepty a nováčky těchto temných věd a vykazuje téměř stejné nadšení jako všichni ostatní. Ale je to opravdu tak? Přijela sem získávat nové informace, nebo je jednou z nich a chce proniknout do našich myslí a udělat z nás další členy jejich klanu? I tvar její lebky naznačuje, že není obyčejným smrtelníkem a že možná má schopnosti, které přesahují naše chápání. Dnes už si to uvědomuji, ale musím se přiznat, že jsem se včera nechal až příliš snadno opojit a zapojil jsem se do debaty s každým, včetně Větrovky, s až bezelstnou důvěrou. Ani nechci vědět, kolik podrobností a tajemství jsem během včerejšího večera vyzradil a kolik věcí jsem naopak do své mysli pojal!

Asi hodinu po příjezdu nás čekala podezřele vydatná hostina. Pokrmy byly bez výjimky lahodné a s odstupem je mi opět jasné, že nás zde takto nehostí jen z dobroty vůle, ale že mají i jiné, postranní úmysly. Po večeři a velkém množství místních nápojů jsme se přesunuli do jakési herny, kde lidé v několika drahách hráli zvláštní hru, která je údajně oblíbená mezi Američany. Smyslem této hry je povalit velkou koulí šik stojících figur. Jedná se o náročný a vskutku agresivní sport. Zde jsme trávili větší část večera.

Bylo už po půlnoci, když jsem v sobě nalezl dostatek sil a odpojil se od skupiny, abych si trochu odpočinul a připravil se na dnešní program. Mnozí z nás však tolik odhodlání a štěstí neměli. Například jeden z kolegů, se kterým sdílím pokoj, – říkejme mu třeba Radim – zůstal v herně až téměř do osmé hodiny ranní! Jeho skelný pohled pak vyzradil, nakolik už byla jeho mysl vytěžena a zformována!

Zatímco píši tyto řádky, z kuchyně sem vane vůně snídaně. Nevím, nakolik mohu věřit místní stravě, nicméně nezbývá mi nic jiného, než přemoci svůj strach a ostražitost a pořádně se nasnídat, neboť bez dostatku živin bych neměl sílu přežít útrapy a nástrahy Léta s internetovým marketingem a náležitě o tom zpravit tebe, drahý čtenáři. Kéž mi bůh dodá síly a ochrání mou duši ve dnech, které mne zde ještě čekají…